Muži, muži, muži.
Důvěra a zranitelnost.
Realita posledních mých profesních týdnů a měsíců.
Přicházejí v různém stavu, z různých prostředí.
Přinášejí témata profesní, firemní, vztahová i zdravotní.
Většinou jsou všechny propojená a společně hledáme to hlavní, to které nepřijemný stav spouští, to které je právě teď relevantní řešit.
Muži se u mne ocitnou na lehátku. Na Access Bars.
A to i když přijdou na koučnk či josu v delším mentoringovém programu.
Někteří chodí na Access Bars přímo, na doporučení, poprové, po zkušenosti, po mšíci, i po pár letech.
Vrací se.
Muži se u mne ocitnou ve vlastní zranitelnosti, kterou nemusí skrývat..
Muži ke mně přijdou v síle, která je někde zablokovaná a čeká na uvolnění.
„Jak to spěchá?“
Ptám se klienta volajícího si o termín.
„Víte co, jak se to vezme…. Mám už 5 let kámoše. Parkinsona. Cokoli co mi pomůže se zklidnit je vítané…Kamarád mne k vám poslal.“
Access Bars působí přímo na nervový systém. Uklidnění je okamžité i pozvolné.
2 hodiny mohou být ochutnávkou i kouzlem, často obojím.
Vždy k tělu a jehgo sstému přistupuji bez očekávání, bez bariér a bez promyšleného postupu.
Čekám poslouchhám, vnímám, cítím, vidím.
V tomto případě odvaha a volba člověka tvoří změnu.
“ Já to změním! Já už to měním. “ říká mi muž, který se svůj stav a diagnózu rozhodl trvale nepřijmout.
Mluvíme, nechávám ho mluvit. Doptávám se. Říká, že už ví co vše jej dovedlo až sem, do stavu, který se mu nelíbí.
Vše, co jsme ochotni položit na stůl, začne mít tendence se proměňovat.
Po deseti minutách na lehátku se mu zklidní nohy. Potom na pár minut i ruce.
Je mírně v šoku a já cítím ohromný prostor pro jinou realitu s jěho tělem, stavem.
Rozšiřujeme ten pocit klidu. Vedu jej k tomu, aby se s tělem dohodl, že stav úplného zklidnění je možný a společně jej budou prohlubovat.
Posledních 20 minut je úplně klidné celé tělo. Celu dobu, nejen na chviličku.
Mám husí kůži. A tečou mi slzy.
Není to celé jen moje, ale v těchto situacích to klidně nechám jít i přes sebe.
Dojetí, uvolnění, úžas.
Na obou stranách lehátka. To jsou ty chvíle, kdy vím, že kouzla jsou možná, jsou tady pro nás.
je třeba se jim otevřít.
Odnáší si domů otázky, které podpoří celý proces.
*Jak se to ještě zlepší?
*Jak mohu víc slyšet své tělo?
*Co je k tomu zapotřebí?
Já nyní hlavně cítím vděčnost. Za kouzla. Za vytrvalost. Za odvahu.
Mých klientů. I svoji.
Není čas na lítost. Pokračujeme. Za měsíc přijde znova.
0 komentářů