Během krátkého pobytu na jihu Moravy jsem objevila slunečnicové lány.
Desetitisíce obřích květů obrácených jedním směrem.
Na východ.
Pouze na východ.
I když slunce už zapadá.
Všechny vyhlížely východ.
I když slunce bylo přesně za nimi v dálce.

Došlo mi, že přesně tohle mi dalo Access Consciousness a Access Bars.

Nedržet se urputně toho co bylo, co nebylo, co mohlo být jinak, co kdo kdy kde řekl, udělal, neudělal, včetně mne.
Když ulpíváme na minulosti, držíme se starých příběhů, křivd, zranění či slibů, znemožňujeme sami sobě jít dál.
Jít vstříc novým dnům, nové budoucnosti.
Jít vstříc radosti.
Access mi umožnil pustit vše, co nejsem Já.
Access Bars rozpustí v hlavě staré soudy na sebe sama, na druhé i na životní okolnosti.
Ukazuje jiné možnosti, jiné úhly pohledu, jiné cesty v životech.
Přestože se zdají být nemožné, těžké či nelogické 🙂.
—————

Co myslíte, mohou slunečnice koukat směrem ke slunci, když zapadá?

Mohou vyhlížet nový den, když slunce ještě nezapadlo?
Mohou být správně, když jsou otočné obráceně?
Že to nedává smysl?
A co když ano?
Co vše je možné, když se přestaneme otáčet za tím, co už je za námi?
Co nového můžeme potkat, když opustíme starou logiku věcí?

Co jiného si pak můžeme vybrat?

Kolik semínek tím může dozrát?
Kolik semínek se promění v další krásné květy?
Kolik bude sezobnuto?
Kolik se promění na olej?

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.