ESSE – energetická syntéza je kontaktní a silně energetická technika, u které pracuji s dotekem a jemným tlakem na těle klienta.

Umožním tím, aby se aktivovaly energie tělu vlastní, uzdravující, uvolňující stará traumata zevnitř ven a pomocí Access verbálních nástrojů je klient schopen je propustit.

Každé tělo vyžaduje jinou dynamiku i intenzitu mé práce při ESSE.

ESSE se dá přirovnat k jemné masáži vědomým mikropohybem uvnitř tkání s pocitem jednoty celého vnitřního tělesného geniálního vesmíru.

Jana přišla s tím, že chce ESSE také vyzkoušet. Je to velmi vnímavá bytost, propojená se svým tělem, s přírodou a se zvířaty.

Po návštěvě na lehátku mi namluvila krásnou dlouhou  zvukovou zprávu, kde sdílela své pocity, které při ESSE zažívala a které dlouho doznívaly.

Zde je tedy jeden příběh ESSE s tělem a s bytostí, která nemá bariéry, vnímá hloubku doteku, spojení, energetickou proměnu  a radost, kterou ESSE otevírá.


Po ESSE jsme měla sen, kde se znovu objevilo jedno nepěkné přesvědčení o mně, z mého dětství.

Jako by to už mé tělo chtělo uvolnit a nedržet si to dál v sobě.

Byl to sen ve stavu lucidním, kdy jsem věděla, že spím, ale zároveň bdím.

Plavala jsem v něm uvnitř svého trupu, uvnitř sebe a viděla a vnímala ohromný, můj vlastní, vnitřní prostor. Nikdy před tím jsem tohle uvnitř sebe nevnímala.

Byl tmavě modrý, plný hvězd a zároveň mi bylo jasné, že je to moře,  hloubka oceánu plná hvězd. Věděla jsem, že mám plavat hlouběji a hlouběji a ještě hlouběji. Neměla jsem strach, jen jsem byla ohromně překvapená, že ten prostor je takto hluboký a obrovský.

Plavala jsem a plavala jsem dál a hlouběji a když jsem byla hodně hluboko, vykoukla tam na mně druhá JÁ, nějaká část mně, tam v hloubce zapomenutá, ztracená, utopená.

A říkala mi: “Jak dlouho mne tady budeš schovávat ještě? Já už tady nebudu!” 

Já jsem vůbec nebyla překvapená a věděla jsem, že spolu poplaveme nahoru.

Vzala jsem tu druhou svoji JÁ za ruku a společně jsme tedy dlouho plavaly nahoru, nahoru. Nejde teď zpětně určit směr, spíš to bylo nahoru k nějaké hladině našeho těla, těla nás obou.

Pořád bylo jasný, že je to sen.

A ráno po probuzení jsem cítila přicházet veliký vztek, který už běžně nemívám. Vztek, který nebyl můj, ale šel ven přese mne a mé projevy, přes moje tělo. Zřetelně jsme slyšela skrze ten vztek hlas mojí mámy, její křik z dětství. Křičela, že jsem k ničemu, nemožná, lůzr jako můj otec, že nikdy nic nedokážu, že to mám v genech a že to tak bude!

Úplná energie staré zapomenuté kletby.

Bylo mi až zle od žaludku, jak to bylo znovu skutečný. Jak jsem tenkrát asi hodně uvěřila, že jsem ztracenec a lůzr a nemožná a neschopná a exot a k ničemu.

Vzpomněla jsem si na tátu, jeho volnomyšlenkářství a jak to máma na něm nesnášela, jak jím pohrdala. Ukázal se mi ten její vztek a přesvědčení, že jsem po něm, že je to v genech a celá ta hloubka té podivné “kletby”.

Cítila jsem, jak to celé z hloubky vyplavalo a já to mohla propustit, z té hloubky.

A to převzaté přesvědčení se ředilo a ředilo, až zmizelo někde v dáli toho moře, toho vesmíru mého bytí.

Já jsem ve své svobodné nynější realitě šťastná, ale občas se mi poslední dobou vracel ten pocit. Pocit, že jsem ztracenec a nic se “nedaří”.

Když totiž celý dětský život člověk poslouchá, že je k ničemu a nic nedokáže, tak se s tím obtížně tvoří.

Ráda začínám nové věci, projekty, mám plno nápadů a jsem pracovitá. Často se mi ovšem dělo, že to tak nějak ” nedopadne”, že se nedokončí vše tak, aby to tvořilo víc, víc radosti, hojnosti a tím víc dalších nápadů.

Chodila mi často do hlavy ta slova – Jsi k ničemu! A i když jsem myslela, že už to nade mnou nemá moc, bylo to jen schované hluboko ve mně. Sebedestruktivní závěr a soud, který se chová jako genový cejch a nejde změnit. 

Tíha a s tím spojená letitá a postupná ztráta nadšení z čehokoli, co jsem chtěla tvořit a posouvat.

Jsem lůzr a exot! Když tomuhle hluboko v sobě člověk věří, vyskočí to navzdory píli a síle často ven a zastavuje radost a lehkost v životě. Aspoň u sebe tohle uvědomění teď silně vnímám.

Kolik věcí jsem v životě vymyslela a rozjela a kolik z nich postupně vadlo a končilo v půlce. Bralo mi to důvěru v sebe v moji intuici a napojení. Nechápala jsem co se to děje, kam to zmizelo a připadal si jako zakletá.

Po ESSE jsem velmi jasně vnímala tu implantovanou sebesabotáž, energii rezignace na svůj život a všechny jeho barvy. A věděla jsem, že už to nade mnou nemusí mít moc.

Další dny jsem cítila lehkost a velký prostor v těle. Necítila jsem žádnou fyzickou bolest, přestože jsem měla pár týdnů již netypickou fyzickou zátěž, která mne hodně vyčerpala.

Vrhala jsem se do práce v domácnosti, v dílně, poklidila a přeskupila pár místností, které čekaly na moji fyzickou energii.

Na mnoha úrovních svého reálného bytí jsem zaznamenala novou vlnu energie, radosti a chuti zase tvořit své věci, zhmotňovat své nápady.

Cítila jsem jako když se odemkne zámek mého hlubokého a zapomenutého vězení.

Děkuji, cítím se zas celá, úplná, plná síly a nadšení a těším se, že svoji sebesabotáž už nevybavím žádnou mocí, kdyby se chtěla znovu objevit a zamykat můj život.


Jsem vděčná za takové sdílení a schopnost Jany dát do slov ten prožitek.

ESSE – energetická syntéza je zkrátka syntéza :-).

Významem slova syntéza je – SPOJENÍ, SJEDNOCENÍ, KOMBINACE ČÁSTÍ V JEDEN CELEK TAKTO VYTVOŘENÝ.

Je to opak analýzy. Analýza znamená  – rozbor, dekompozice celku na elementární části.

 

ESSE a všechny nástroje Access Consciousness vedou s podpoře člověka jako celku, jako unikátní bytosti, která může jako celek být přínosná sobě, ostatním, planetě. Vždy je to originální unikátní celek. Nejsou dva stejné na planetě.

To mne na tom baví a posouvá stále dál v mé práci s lidmi. Chtít a moci v lidech vidět pokaždé unikátní celek, který má vždy svoji hodnotu, přínos, energii a inspiraci.

Access podporuje lidi v to, aby sami VĚDĚLI, ŽE VĚDÍ.

 

 

 

 

 

 

 


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.